Who the hell is John Hartigan?!

Jak jsem říkala, mám muže, kterého miluju...ale jsem s ním šťastná-nešťastná...Kvůli tomu jak se chová, jaký je... LŽU!!! Je to jen tím, že myslím na toho druhého...tím, že toho druhého nemůžu dostat ani na vteřinu z hlavy...tím, že ho z té hlavy nechci dostat...

Připadám si jako děvka...
A jsem vážně ráda, že je tak nedostupný...a že ta trocha mého zdravého rozumu dokáže vždycky zafungovat a ve chvíli, kdy se začne stávat jen trochu dostupným, udělám vše pro jeho "znedostupnění"... Je pro mě přece tak nevhodný!!! A TEN, KTERÉHO MÁM, JE TEN PRAVÝ!!!
Vždycky mám záchvat, kdy s ním rychle přetrhám všechny vazby (i když jsou vždycky jen teninké), abych raději zapomněla... Nikdy jsem to ale nedotáhla do konce...Vždycky, když už se to skoro povedlo, začala jsem si hledat nějakou cestičku, abych ho alespoň viděla, abych mohla v jeho přítomnosti být-třeba jen chvilinku...
Je děsivé vidět to před sebou napsané - nikdy jsem to nevyslovila...

Aspoň, že onen nepravý snad není takový blázen, aby měl stejně hloupé myšlenky jako já...
V jeho věku už by měl mít rozum...

Ach, ta hloupá Nancy...

Existuje takové jedno nepsané životní pravidlo - dokud je ženská sama, tak hledá a hledá a nikde po "pořádnym chlapovi" ani památky... V den, kdy si nějakého najde, objeví se jich dalších deset ... A TOHO DNE ZAČNE BOJ ...

Mám vztah...Jsme spolu přes dva roky, hodíme se k sobě věkem, vzděláním, máme stejné zázemí, známé, kamarády...všichni přátelé si o nás myslí, že jsme ideální pár, my dva si to vlastně myslíme taky... IDYLA ... Upřímně řečeno někdy mám chuť začít ho mlátit, za každé slovo, které vypustí z úst, za každé gesto, za každý pohyb, za každý nádech, ale pak mi stačí se mu podívat do očí, nebo si třeba vzpomenout na nějakou blbost, kterou jsme spolu zažili a jsem v háji...PROSTĚ LÁSKA...ACH, MILUJU KÝČ!!!

Ale co ti ostatní?! Nikdy jsem neměla extra problém muže pobláznit, ale byla jsem raději sama, pak jsem potkala JEHO... A najednou to tu bylo! Ve facebookovštině by se dalo říci, že jsem byla jsem ve vztahu! Ve zlaté kleci... A v tu chvíli se kolem mě objevilo mnoho mužů, kteří chtěli mě a pár které jsem chtěla já, ale měla jsem svého MUŽE - toho pravého... Tentokrát jsem byla poblázněná já a jen a jen do něj ... svým způsobem jsem dodnes... Vím, že on je to nejlepší, co mě mohlo potkat, nikdy bych mu nechtěla ublížit, pořád ho miluju jako tehdy na začátku... A ti ostatní?! Absolutně mě nezajímali, byť byli mladí, hezcí, inteligentní, nebo třeba jen hodní... Mohli to zkoušet, mohli mě pronásledovat, ukecávat, nic mě neoblomilo...a pak jsem potkala toho nejnemožnějšího člověka na světě a propadla mu... Miluji toho MUŽE s velkým M a neustále myslím na toho NEVHODNÉHO... A teď nějak nevím co mám dělat...teď už trvá dva roky...

Nancy potřebuje deníček...

MÍT BLOG MI PŘIJDE, JAKO NEJVĚTŠÍ HLOUPOST NA SVĚTĚ - PROTO HO MÁM!

Jsem člověk, který si myslí, že publikovat jakékoli osobní informace na internetu, je strašlivá hloupost...Ale stala se mi taková nemilá věc...v poslední době mám moc myšlenek, které potřebuji někam ventilovat, ale bohužel není kam, neb jsou to myšlenky svým způsobem nevhodné... Tak jsem si řekla, že internet za dobu své existence přežil už daleko horší věci, tak ho snad moje blbost nezničí a použiju ho místo ventilátoru...

Jsem studentka VŠ, 20 let, prý celkem hezká, štíhlá, zadaná, beznadějně milující historii ... a taky módu, hudbu, divadlo a umění všeobecně... Jsem neustále ironická, někdy přehnaně cynická, někdy jak malé dítě, jindy prý až moc rozumná...na veřejnosti...uvnitř jsem, jak tak koukám, romantická a úplně blbá...a taky pěkná mrcha...WELCOME TO MY LIFE!