Existuje takové jedno nepsané životní pravidlo - dokud je ženská sama, tak hledá a hledá a nikde po "pořádnym chlapovi" ani památky... V den, kdy si nějakého najde, objeví se jich dalších deset ... A TOHO DNE ZAČNE BOJ ...
Mám vztah...Jsme spolu přes dva roky, hodíme se k sobě věkem, vzděláním, máme stejné zázemí, známé, kamarády...všichni přátelé si o nás myslí, že jsme ideální pár, my dva si to vlastně myslíme taky... IDYLA ... Upřímně řečeno někdy mám chuť začít ho mlátit, za každé slovo, které vypustí z úst, za každé gesto, za každý pohyb, za každý nádech, ale pak mi stačí se mu podívat do očí, nebo si třeba vzpomenout na nějakou blbost, kterou jsme spolu zažili a jsem v háji...PROSTĚ LÁSKA...ACH, MILUJU KÝČ!!!
Ale co ti ostatní?! Nikdy jsem neměla extra problém muže pobláznit, ale byla jsem raději sama, pak jsem potkala JEHO... A najednou to tu bylo! Ve facebookovštině by se dalo říci, že jsem byla jsem ve vztahu! Ve zlaté kleci... A v tu chvíli se kolem mě objevilo mnoho mužů, kteří chtěli mě a pár které jsem chtěla já, ale měla jsem svého MUŽE - toho pravého... Tentokrát jsem byla poblázněná já a jen a jen do něj ... svým způsobem jsem dodnes... Vím, že on je to nejlepší, co mě mohlo potkat, nikdy bych mu nechtěla ublížit, pořád ho miluju jako tehdy na začátku... A ti ostatní?! Absolutně mě nezajímali, byť byli mladí, hezcí, inteligentní, nebo třeba jen hodní... Mohli to zkoušet, mohli mě pronásledovat, ukecávat, nic mě neoblomilo...a pak jsem potkala toho nejnemožnějšího člověka na světě a propadla mu... Miluji toho MUŽE s velkým M a neustále myslím na toho NEVHODNÉHO... A teď nějak nevím co mám dělat...teď už trvá dva roky...
Mám vztah...Jsme spolu přes dva roky, hodíme se k sobě věkem, vzděláním, máme stejné zázemí, známé, kamarády...všichni přátelé si o nás myslí, že jsme ideální pár, my dva si to vlastně myslíme taky... IDYLA ... Upřímně řečeno někdy mám chuť začít ho mlátit, za každé slovo, které vypustí z úst, za každé gesto, za každý pohyb, za každý nádech, ale pak mi stačí se mu podívat do očí, nebo si třeba vzpomenout na nějakou blbost, kterou jsme spolu zažili a jsem v háji...PROSTĚ LÁSKA...ACH, MILUJU KÝČ!!!
Ale co ti ostatní?! Nikdy jsem neměla extra problém muže pobláznit, ale byla jsem raději sama, pak jsem potkala JEHO... A najednou to tu bylo! Ve facebookovštině by se dalo říci, že jsem byla jsem ve vztahu! Ve zlaté kleci... A v tu chvíli se kolem mě objevilo mnoho mužů, kteří chtěli mě a pár které jsem chtěla já, ale měla jsem svého MUŽE - toho pravého... Tentokrát jsem byla poblázněná já a jen a jen do něj ... svým způsobem jsem dodnes... Vím, že on je to nejlepší, co mě mohlo potkat, nikdy bych mu nechtěla ublížit, pořád ho miluju jako tehdy na začátku... A ti ostatní?! Absolutně mě nezajímali, byť byli mladí, hezcí, inteligentní, nebo třeba jen hodní... Mohli to zkoušet, mohli mě pronásledovat, ukecávat, nic mě neoblomilo...a pak jsem potkala toho nejnemožnějšího člověka na světě a propadla mu... Miluji toho MUŽE s velkým M a neustále myslím na toho NEVHODNÉHO... A teď nějak nevím co mám dělat...teď už trvá dva roky...
Žádné komentáře:
Okomentovat