I don't wanna feel blue!

Chybí mi ten nepravý!!! A už si k němu zase hledám marné cesty... Proč?!

A ten správný? Upřímně-nevím... Jen se bojím, že tohle všechno skončí tím, že přijdu o všechno... Ale budu za to moct jen a jen já sama... Ale pořád cítím, že ho miluju...

Fantazie je zlo... a slečna N. jí bohužel má dost bujnou... a i když se snaží své fantazírování kriticky zhodnotit, vždycky nakonec upadne do dětských snů o tom, jak jí ten špatný objímá...líbá...

Je to taky láska?
Je to jen tím, že bych potřebovala změnu?
Je to snad nějakým traumatem z dětství?
Je to utajenými, nesplněnými sexuálními touhami?
Je to lehkou krizí dlouhodobého vztahu?

To jsou otázky tak pro Freuda...

Já vím jen jediné...chtěla bych být šťastná a hlavně udělat je oba šťastné... Jenomže to se mi nikdy nepovede... Tři lidé jsou prostě vždycky moc, ale pořád platí, že je lepší, aby trpěl jen jeden (v tomto případě mé sobecké, neustále se litující ego), než všichni tři...

Měla bych zapomenout a vážit si toho, co mám...
Ale od chyby mě dělí jen nedostupnost toho nevhodného.

Moje duše černá...a to mi neustále všichni opakují, jak jsem hodná...

I'm not happy when I act this way!!!