Mám ráda existencialismus... Nějak mi myšlenky autorů, tvořících v tomto duchu, pomáhají řešit moje problémy...
Člověk by si měl vážit toho dobrého, co v životě má, ač toho někdy není moc...
Zjistila jsem, že od malička dělám jednu hrozivou blbost, když mi něco je, musím psát a psát, i když se mé texty mohou občas jevit nesmyslné...
Možná tohle měl být můj osud, ale já nejsem člověk, který by uměl být věrný - neumím to... Celý svůj život ráda dělám změny-zbavuji se přátel a hledám si nové, odhazuji věci, které mě baví a vrhám se po hlavě do nových (kolik já už měla v životě koníčků, kterým jsem ten život málem obětovala)... Jsem v tomhle vlastně pořád jako dítě... Možná je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem nikdy nechtěla žít monogamně... Zavání to totiž nesvobodou a nudou... Škoda jen, že občas se objeví člověk, který se nedá tak snadno odkopnout.
V poslední době začínám zbytečně moc uvažovat nad tím, jestli svým jednáním ostatním neubližuji... Upřímně, když jsem o tom nepřemýšlela, byl můj život mnohem jednodušší... Být zlá je tak snadné, ale být hodná, vyžaduje obrovské úsilí. Navíc je to činnost značně nevýhodná - to že je člověk hodný, neznamená, že se potkává jen s hodnými lidmi, takže to nakonec stejně dopadne tak, že hodný je hodný, všichni ho za to chválí a on pak za ně dostane "přes držku"... Tak proč nebýt zlý? Protože jakmile je člověk jednou hodný, pozná jak skvělý pocit je si nic ani na vteřinu nevyčítat a už zlý být asi ani nechce... Hodný člověk musí být svým způsobem trpitel... Útrpnost svého údělu ještě zvyšuje tehdy, když začne dělat něco nevhodného, vyčítá si to pak daleko víc než člověk zlý, který již v podobných případech upadl do určitého stereotypu a výčitky ho nerozrušují.
Ale lidé jsou jen jedním z mnoha detonátorů Zla. Co je vlastně Zlo? To je těžko postižitelné... Nejsem přívržencem křesťanských teorií, ale pěkně je postiženo v Marcelově stati Setkání se Zlem... Já už vím, je kde moje Zlo, ale ani Marcel mi moc nepomohl přijít na to, jak se ho zbavit...
Ať chci, nebo ne jsem na ten boj sama, jako každý...ale konečně vím s čím mám bojovat...nedám přece všanc to jediné dobré, co mám- nenechám to zemřít, protože smrt má mnoho významů...
"To, na čem záleží, není moje smrt, ani vaše smrt, nýbrž smrt člověka,kterého milujeme."
Člověk by si měl vážit toho dobrého, co v životě má, ač toho někdy není moc...
Zjistila jsem, že od malička dělám jednu hrozivou blbost, když mi něco je, musím psát a psát, i když se mé texty mohou občas jevit nesmyslné...
Možná tohle měl být můj osud, ale já nejsem člověk, který by uměl být věrný - neumím to... Celý svůj život ráda dělám změny-zbavuji se přátel a hledám si nové, odhazuji věci, které mě baví a vrhám se po hlavě do nových (kolik já už měla v životě koníčků, kterým jsem ten život málem obětovala)... Jsem v tomhle vlastně pořád jako dítě... Možná je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem nikdy nechtěla žít monogamně... Zavání to totiž nesvobodou a nudou... Škoda jen, že občas se objeví člověk, který se nedá tak snadno odkopnout.
V poslední době začínám zbytečně moc uvažovat nad tím, jestli svým jednáním ostatním neubližuji... Upřímně, když jsem o tom nepřemýšlela, byl můj život mnohem jednodušší... Být zlá je tak snadné, ale být hodná, vyžaduje obrovské úsilí. Navíc je to činnost značně nevýhodná - to že je člověk hodný, neznamená, že se potkává jen s hodnými lidmi, takže to nakonec stejně dopadne tak, že hodný je hodný, všichni ho za to chválí a on pak za ně dostane "přes držku"... Tak proč nebýt zlý? Protože jakmile je člověk jednou hodný, pozná jak skvělý pocit je si nic ani na vteřinu nevyčítat a už zlý být asi ani nechce... Hodný člověk musí být svým způsobem trpitel... Útrpnost svého údělu ještě zvyšuje tehdy, když začne dělat něco nevhodného, vyčítá si to pak daleko víc než člověk zlý, který již v podobných případech upadl do určitého stereotypu a výčitky ho nerozrušují.
Ale lidé jsou jen jedním z mnoha detonátorů Zla. Co je vlastně Zlo? To je těžko postižitelné... Nejsem přívržencem křesťanských teorií, ale pěkně je postiženo v Marcelově stati Setkání se Zlem... Já už vím, je kde moje Zlo, ale ani Marcel mi moc nepomohl přijít na to, jak se ho zbavit...
Ať chci, nebo ne jsem na ten boj sama, jako každý...ale konečně vím s čím mám bojovat...nedám přece všanc to jediné dobré, co mám- nenechám to zemřít, protože smrt má mnoho významů...
"To, na čem záleží, není moje smrt, ani vaše smrt, nýbrž smrt člověka,kterého milujeme."
Gabriel Marcel
Žádné komentáře:
Okomentovat