Dneska mě napadla taková hloupost... Přemýšlela jsem nad tím, co mi dokáže skutečně ublížit...
Ach ti muži...a pak jediná věc na světě - můj neúspěch... Když něco chci, dělám to naplno, a když to nedokážu, zhroutim se... Ne veřejně,prostě někde doma, v tichém koutě, tak aby to nikdo neviděl... Taky jsem zjistila, že nejvíc na světě dokážu nenávidět lidi, kteří dokážou to, co já ne... Je to čirá závist, sžírající závist!
Myslím, že tenhle dětinský přístup mě celkem ničí, ale neúspěch je prostě mojí noční můrou... A tak se já husa hloupá jen pořád za něčím marně ženu...
Jsem ze všeho a ze všech tak unavená...
Prožila jsem úžasný víkend, po dlouhé době se vážně bavila. V neděli večer mi zavolal můj nejdražší... Všechno zkazil! Po zbytek večera jsem dokázala tak akorát zjišťovat, za jak dlouho se můj polštář dokáže nacucat natolik, že už nebude schopen pojímat tekutiny... Ještě ten večer jsme to "řešili" - objal mě a řekl mi jak mě miluje, já chtěla čas, chtěla jsem vše vyřešit až druhý den... Druhý den jsme se tvářili, že se nic nestalo... Potřebuju s ním mluvit!!! Ale komunikace mezi námi vázne... Nic nového, že? Vím, že je to asi hlavní důvod proč pořád toužím po někom jiném... A taky je to vším tím stresem...
Chtěla bych se sbalit a odjet někam daleko, daleko od lidí... Být tam sama, nemuset nad ničím přemýšlet, jen si číst a ležet na sluníčku...
Člověk by vždycky měl dělat to, co si přeje... Ale co když to sám pořádně neví?!
Ach ti muži...a pak jediná věc na světě - můj neúspěch... Když něco chci, dělám to naplno, a když to nedokážu, zhroutim se... Ne veřejně,prostě někde doma, v tichém koutě, tak aby to nikdo neviděl... Taky jsem zjistila, že nejvíc na světě dokážu nenávidět lidi, kteří dokážou to, co já ne... Je to čirá závist, sžírající závist!
Myslím, že tenhle dětinský přístup mě celkem ničí, ale neúspěch je prostě mojí noční můrou... A tak se já husa hloupá jen pořád za něčím marně ženu...
Jsem ze všeho a ze všech tak unavená...
Prožila jsem úžasný víkend, po dlouhé době se vážně bavila. V neděli večer mi zavolal můj nejdražší... Všechno zkazil! Po zbytek večera jsem dokázala tak akorát zjišťovat, za jak dlouho se můj polštář dokáže nacucat natolik, že už nebude schopen pojímat tekutiny... Ještě ten večer jsme to "řešili" - objal mě a řekl mi jak mě miluje, já chtěla čas, chtěla jsem vše vyřešit až druhý den... Druhý den jsme se tvářili, že se nic nestalo... Potřebuju s ním mluvit!!! Ale komunikace mezi námi vázne... Nic nového, že? Vím, že je to asi hlavní důvod proč pořád toužím po někom jiném... A taky je to vším tím stresem...
Chtěla bych se sbalit a odjet někam daleko, daleko od lidí... Být tam sama, nemuset nad ničím přemýšlet, jen si číst a ležet na sluníčku...
Člověk by vždycky měl dělat to, co si přeje... Ale co když to sám pořádně neví?!
Žádné komentáře:
Okomentovat