Když jsem byla malá, milovala jsem broučky od Jana Karafiáta a pohádky od Andersena. Dost lidí si stěžuje na to, že jsou všechny tyhle příběhy pro děti moc morbidní, já bych spíš řekla, že aspoň dítěti ukážou, co ho v životě čeká... Na rozdíl od tradičních přeslazených českých pohádek.
Nicméně Broučci mě asi ovlivnili asi víc než bych chtěla. Vždycky jsem prosila mámu, aby mi je četla před spaním, i když je dodneška umím takřka zpaměti...A jejich první odstavec mě asi bude pronásledovat navěky:
Nicméně Broučci mě asi ovlivnili asi víc než bych chtěla. Vždycky jsem prosila mámu, aby mi je četla před spaním, i když je dodneška umím takřka zpaměti...A jejich první odstavec mě asi bude pronásledovat navěky:
"Slunko bylo u samého západu a svatojánští broučci vstávali. Maminka už byla v kuchyni a vařila snídani. Tatínek už také nespal. Ležel ještě v posteli a pěkně si hověl. Brouček pak přelezl ze svojí postýlky na maminčinu - tam se pěkněji spalo - lehl si pěkně na zádečka, zdvihl všechny nožičky do povětří a počal se houpat: houpy, houp, houpy, houp. Ale najednou se to jaksi moc rozhoupalo, houpy, houp, a už ležel Brouček na zemi a křičel, co mu jen hrdlo stačilo."
Můj život v kostce! Když je všechno v nejlepším pořádku, já začnu dělat blbosti a nabiju si ústa... Příští týden je týdnem bezhlavého rytíře... Už mu zase začínám propadat a princ bude v nedohlednu... Houpy, houp, houpy houp...
Žádné komentáře:
Okomentovat