Nesnáším, když mi někdo pomáhá! Jsem egoista a sólista. Píšu své první "životní" dílo a strašně mi lezou na nervy ti, co mi do toho kecají a třeba i "pomáhají" dobrou radou... Nancy si chce své úspěchy i prohry zasloužit sama! Chce si vyhrát sama... Vlastně chce klidně i prohrát sama... Možná je to nějaká psychóza způsobená "mládím". Tím, že když už se člověk konečně vyrve ze spárů "rodičovské pomoci", bojí se, že i jediné slovo by ho mohlo strhnout k závislosti na někom jiném, aspoň si myslím, že u mě to tak je...Nebo je to tím, že prostě nikomu na světě pořádně nevěřím... Vlastně jo...princi...
Měla jsem se narodit v jiné době...Krom toho, že mám jiný náhled na lidské vztahy než většina "normálních" lidí dnes, má psychopatická duše je nehezky týrána internetem...Unavují mě sociální sítě, kde mám miliony známých, s kterými se vlastně už vůbec nevídám (ani vídat nechci), unavuje mě, že se o nich díky tomu dozvídám věci, které vědět nechci a nejvíc mě unavuje, že se to samé oni dozví o mně... Nikdy v životě bych si na nějaký Facebook, MySpace, Twitter nebo jiné děsivé místo nepsala o svých depresích (na to abych se vypsala mám tohle, hluboce utajené místo, které stejně nikdo nečtě), ale mám pocit, že se svými radostmi bych se s přáteli podělit mohla a taky se vždycky snažím, i když mi je vážně špatně, si tam napsat nějaký optimistický status... Jen občas zapomínám, že nemusí být každý přítelem...
Zkouším si pravidelně svoje "pseudopřátele" promazávat... Upřímně - nestačí to, někteří jsou nezmaři a žadají o přátelství znova a znova... Jak mně tohle leze na nervy... Nemluvě o tom, jak příšerné je, že jsou lidé, kteří se dokážou na těhle místech pseudohádat, pseudousmiřovat, pane bože, vždyť oni tam snad i pseudosouloží?! Co je tohle za život... Ať dělám, co dělám, mám pocit, že mi chybí soukromí, ale nejsem schopná s tím něco dělat... Potřebuju kontakt se světem a když všichni mí přátelé komunikují jen přes tyhle děsuplná místa, musím se tomu taky podřídit. A kdyby jenom podřídit, propadám tomu čím dál tím víc... Mám tzv. "kompletní komunikační set": počítač, notebook, netbook, mobil chytřejší než já, ICQ, MSN, Gmail, jinej e-mail, FB, MS, Twitter, PS3... na všem spoustu přátel...
Proč s nima komunikuju pomocí těhle hrůz?! To už by snad bylo lepší se s nimi i každý den opít do němoty...
Nejhorší jsou na tom všem emoce... Dělá se mi špatně, když si uvědomím, jak mi dneska jeden jediný hloupý e-mail dokázal rozbušit srdce... Jak jeden jediný hloupý e-mail od nevhodného málem zapříčinil, že jsem se skoro zase dostala tam, kde jsem byla... Že jsem málem zase začala utíkat od prince! Hloupá Nancy, hloupý internet, hloupý svět, hloupý bezhlavý rytíř...
Měla jsem se narodit v jiné době...Krom toho, že mám jiný náhled na lidské vztahy než většina "normálních" lidí dnes, má psychopatická duše je nehezky týrána internetem...Unavují mě sociální sítě, kde mám miliony známých, s kterými se vlastně už vůbec nevídám (ani vídat nechci), unavuje mě, že se o nich díky tomu dozvídám věci, které vědět nechci a nejvíc mě unavuje, že se to samé oni dozví o mně... Nikdy v životě bych si na nějaký Facebook, MySpace, Twitter nebo jiné děsivé místo nepsala o svých depresích (na to abych se vypsala mám tohle, hluboce utajené místo, které stejně nikdo nečtě), ale mám pocit, že se svými radostmi bych se s přáteli podělit mohla a taky se vždycky snažím, i když mi je vážně špatně, si tam napsat nějaký optimistický status... Jen občas zapomínám, že nemusí být každý přítelem...
Zkouším si pravidelně svoje "pseudopřátele" promazávat... Upřímně - nestačí to, někteří jsou nezmaři a žadají o přátelství znova a znova... Jak mně tohle leze na nervy... Nemluvě o tom, jak příšerné je, že jsou lidé, kteří se dokážou na těhle místech pseudohádat, pseudousmiřovat, pane bože, vždyť oni tam snad i pseudosouloží?! Co je tohle za život... Ať dělám, co dělám, mám pocit, že mi chybí soukromí, ale nejsem schopná s tím něco dělat... Potřebuju kontakt se světem a když všichni mí přátelé komunikují jen přes tyhle děsuplná místa, musím se tomu taky podřídit. A kdyby jenom podřídit, propadám tomu čím dál tím víc... Mám tzv. "kompletní komunikační set": počítač, notebook, netbook, mobil chytřejší než já, ICQ, MSN, Gmail, jinej e-mail, FB, MS, Twitter, PS3... na všem spoustu přátel...
Proč s nima komunikuju pomocí těhle hrůz?! To už by snad bylo lepší se s nimi i každý den opít do němoty...
Nejhorší jsou na tom všem emoce... Dělá se mi špatně, když si uvědomím, jak mi dneska jeden jediný hloupý e-mail dokázal rozbušit srdce... Jak jeden jediný hloupý e-mail od nevhodného málem zapříčinil, že jsem se skoro zase dostala tam, kde jsem byla... Že jsem málem zase začala utíkat od prince! Hloupá Nancy, hloupý internet, hloupý svět, hloupý bezhlavý rytíř...
Žádné komentáře:
Okomentovat