středa 1. září 2010

Pronásleduje mě nový běs...

Vrtá mi totiž neustále hlavou jedna otázka... Může se člověk znovu zamilovat do toho samého člověka s kterým už je dlouhou dobu? Myslím tím - může znovu propadnout oné chemické fázi?!

Mám neblahý pocit, že se mi to stalo a že zase ztrácím sebekontrolu...

No alespoň jsem se na nějakou dobuzase odpoutala od bezhlavého rytíře/toho špatného...

On ten dlouhodbý vztah nakonec nebude tak špatný...

Dneska mě z nějakáho důvodu celý den pronásleduje Manon, nevím proč...

Manon je můj osud, Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední
můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval
bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela
.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje, umřít pro krásu...

(Vítězslav Nezval)

Žádné komentáře:

Okomentovat