Stop!

Strašně bych si přála znovu zažít ten pocit. Nedá se popsat, mám ho už jen občas, ale dala bych za něj život... Zakazuju si ho, je totiž jako droga.

Myslela jsem si, že ho může vyvolat jen "někdo". Pak jsem ale přišla na to, že existuje jedna náhražka-jedna píseň... Stačí si ji pustit, zavřít oči a zase cítim ty nejlepší pocity, které mi občas tak chybí. Vážně se snažím všeho špatného ve svém životě zbavit, abych mohla žít v klidu, ale občas to nejde, závislost se léčí jen těžko, vlastně asi ani úplně vyléčit nejde...

Já mám těžkou závislost na své fantazii. Alespoň někdy bych jí ale potřebovala vypnout. Kdybych tak mohla přestat snít. Mám pocit, že jsem si vystavěla jakýsi druhý svět ve své mysli. Svět, kde je všechno jednoduché a funguje tak, že jsem šťastná.

Cítím silnou nenávist k hloupým lidem.

Název

Na krabici cereálií Fitness mají napsaný úžasný "hubnoucí plán"... K snídani si má člověk dát 30g Fitness s mlékem a jeden kus ovoce, nepřišlo mi to divný, dokud jsem dnes neučinila pokus, nezvážila je a nezjistila, že 30g je proklatě málo... Ne, že bych potřebovala hubnout (to spíš naopak), ale napadlo mě díky tomu, že všechno kolem mě je jedna velká přetvářka...

Unavuje mě si pořád dávat pozor na pusu, abych náhodou někomu neublížila. Unavují mě milosrdné lži, přetvářka a hloupé výmysly...

Proč člověk nemůže pořád říkat, co si myslí?

Asi je to tím, že osobní kritika snižuje lidem sebevědomý a to je hlavně v téhle době neskutečné tabu, protože mám pocit, že dneska jsou všichni lidé sebevědomý až na půdu (a pokud nejsou tak to aspoň hrají).

Jak já bych byla ráda, kdybych nemusela kamarádkám říkat: "Jo ty nový kalhoty jsou dobrý." Kdybych jim tak mohla beztrestně říct: "Máš v tom velkou pr*el." A byla bych tak ráda, aby ony vyjadřovaly názor stejně snadno...

Kdyby tak na cereáliích Fitness psali: "Chcete zhubnout-nežerte a cvičte."

Proto mam ráda muže, většinou jsou schopni říct, co si myslí. Tedy alespoň ti správní muži. Nadruhou stranu sami taky kritiku nezvládnou...

Občas bych tak ráda některé lidi profackovala!

Nancy se asi raději začne znovu učit chodit...

...but walking gets too boring when you learn how to fly!

Dnes jsem si z nějakého náhlého pominutí mysli přečetla všechno, co jsem sem kdy napsala. Dost mě to děsí...

Je hrozivé, že jsem si tenhle blog založila částečně proto, že jsem si chtěla srovnat v hlavě svůj milostný život (což zní strašlivě). Jenomže můj milostný život se nesrovnal ani v mé hlavě, ani fakticky. Nebo možn᨞e i urovnal, ale takovým zvláštním způsobem...

Abych byla úplně konkrétní teď to vypadá tak, že můj původní stalý partner, je stále mým stálým partnerem a snad ještě nějakou dobu bude...

A ten špatný? S tím je to špatné...

Myslím, že pokud se mezi mnou a bezhlavým rytířem mělo někdy něco stát, už na to byl ten pravý čas... Nalhávám si sice, že nikdy není pozdě, ale mám pocit, že v tomhle případě se sbližování a oddalování již konalo tolikrát, že on přišel o počáteční náboj a já o veškerou sebejistotu. Přiznat si to není jednoduché. Život díky tomu trochu ztrácí na kráse, člověk tím totiž přichází o jeden typ pocitu a s pocity se těžko loučí (a s lidmi ještě hůř)... Jen se marně ptám sama sebe jestli by nestálo za to ještě něco udělat...protože popravdě nedokážu na něj úplně zapomenout...

Vanitas vanitatum et omnia vanitas !!!

Femme fatale

Ať si kdo myslí, co chce, říkejte si mi třeba děvko, ale tohle je ten nejvíc sexy videoklip na světě - chci to umět!!!

...a to mi Kate nikdy sexy nepřišla... ale tohle je prostě ono!



Myslim, že tohle je primární úkol ženy - ne bejt chytrá, ne uklízet, ne vařit...nic takového...žena musí být za všech okolností pro muže neodolatelná...a to v žádném případě neznamená být laciná! Umět něco takového chce jistý um a trénovat je třeba za všech okolností.

I'm just trying to be happy!

Nejhorší věc na světě je, člověk, který má tak tvrdou palici, že když si něco usmyslí, tak to vždycky dokáže...pak se totiž stane, že mu jednou něco nejde a to vede k totální sebedestrukci...

Mně nejde jedna věc už tak dlouho, že už málem ani nevím, kdy to všechno začalo...ale asi u otázky: "Čekáte na mě?" Od té chvíle se všechno jenom nezadržitelně rozpadá. Jsem člověkem, který vždycky tvrdil, že by nic ve svém životě nezměnil, protože jinak by dneska nebyl tam, kde je... Dneska je večer, kdy o tom trochu pochybuju. Existuje jedna osoba, kterou kdybych nikdy nepotkala, tak bych dneska asi byla někdo úplně jinej, ale asi bych byla daleko šťastnější po té nejdůležitější stránce - té citové...

Věčný svit neposkvrněné mysli, to je ono!!! Kdyby tak vymazávání lidí z mysli fungovalo, bylo by to fajn, jenomže ono nefunguje ani ve filmu...

Zajímalo by mě, jestli to ví...jestli ví, jak moc mě trápí...Myslim, že ho to nikdy ani nenapadlo...

Člověk může někomu neskutečně ubližovat a ani s ním skoro nemusí promluvit, můžou se vídat jednou za měsíc a stejně ho může totálně ničit...a třeba nejen jeho...trochu děsivé...ale věřte mi, že je to celkem snadné.