...but walking gets too boring when you learn how to fly!
Dnes jsem si z nějakého náhlého pominutí mysli přečetla všechno, co jsem sem kdy napsala. Dost mě to děsí...
Je hrozivé, že jsem si tenhle blog založila částečně proto, že jsem si chtěla srovnat v hlavě svůj milostný život (což zní strašlivě). Jenomže můj milostný život se nesrovnal ani v mé hlavě, ani fakticky. Nebo možn᨞e i urovnal, ale takovým zvláštním způsobem...
Abych byla úplně konkrétní teď to vypadá tak, že můj původní stalý partner, je stále mým stálým partnerem a snad ještě nějakou dobu bude...
A ten špatný? S tím je to špatné...
Myslím, že pokud se mezi mnou a bezhlavým rytířem mělo někdy něco stát, už na to byl ten pravý čas... Nalhávám si sice, že nikdy není pozdě, ale mám pocit, že v tomhle případě se sbližování a oddalování již konalo tolikrát, že on přišel o počáteční náboj a já o veškerou sebejistotu. Přiznat si to není jednoduché. Život díky tomu trochu ztrácí na kráse, člověk tím totiž přichází o jeden typ pocitu a s pocity se těžko loučí (a s lidmi ještě hůř)... Jen se marně ptám sama sebe jestli by nestálo za to ještě něco udělat...protože popravdě nedokážu na něj úplně zapomenout...
Vanitas vanitatum et omnia vanitas !!!
Žádné komentáře:
Okomentovat