Vlastně jsem možná raději nešťastná, můžu i trpět, raději se nechám bičovat, ale, prosím, já nechci cítit prázdno... Nesnáším popmusic, ale nedávno jsem ráno byla na snídani v jedné kavárně a utkvěla mi tam v hlavě jedna vlezlá písníčka, vlastně to byl jen jeden verš...
Just gonna stand there and watch me burn
That's alright because I like the way it hurts...
...asi si to zvolim jako své životní krédo... Rozdíl je jen v tom, že v mém životě to nějak postrádá romantické pokračování...chybí tomu ta skutečná ironie, chybí tomu význam za textem, u mě je to jenom a jenom čistá pravda. Ale já si to vážně užívám. Nedokážu už žít v klidu, občas si vlastně asi i necham ubližovat záměrně.
Kdysi jsem měla nejlepšího kamaráda, který mi říkal, že dráždím hada bosou nohou. Jak já ho neposlouchala a dělala jsem si, co jsem chtěla. Dělala jsem hlouposti, on to přece nemohl vůbec pochopit! ... Měl naprostou pravdu, uznám to, ale nepoučím se... Jsem ztracena?
Ono to nebude tak úplně EMO, on je to jen komplex z toho, co a kde studuju huso-palachovský komplex... Mám totiž svou Kostnici, ale přitom tou sirkou vždycky nakonec škrtnu sama!
Žádné komentáře:
Okomentovat