Čekám na lepší časy...jen mám pocit, že lepší časy byly staré časy, což mě dovádí k myšlence, že mi už líp nebude.
Nejsem nešťastná, ale ani šťastná. Potácím se ve svém psychickém vakuu. Bojím se a stydím se. Děsím se a červenám se. Vzpomínám.
Moc se mi stýská po ohni, který by rozpálil mé srdce, ale nevím jestli ho chci znovu zažehnout. Tiše doufám, že ho zítra někdo zítra zase zadupe, je to pro mou křehkou duši přeci lepší. Bylo by to přeci jinak tak těžké. Bylo to přeci tak těžké. Proč mi někdo nemůže někdo vymazat trvale některé myšlenky z hlavy. Potřebovala bych se zbavit té touhy. Touhy, která ničí všechno...
Minulý týden jsem se po tom všem zase naučila být šťastná... Smířila jsem se s tím, že s rytíři je konec, že jsem s princem... Zase jsem nám začala plánovat budoucnost. Připadala jsem si snad ještě zamilovanější, než tenkrát, když jsem ho poznala, bylo to nádherné. Minulý týden jsem měla konečně zase pocit, že žiju, že žiju dobře. Měla jsem dokonce pocit, že jsem hodná.
Jsou ale lidé, kteří se vám v takovou dobu prostě musí po dlouhé době ozvat, musí všechno zničit... Nahlodat... Musí otevřít staré rány. Budu mezi těma dvěma asi pendlovat na věky... Od pátku, kdy se mi ozval ten nepravý, se s tím pravým jen hádám. Jsem hloupá!!!
Je hloupé, že existují dva typy hlouposti a ani s jedním nejde nic dělat. První hloupost je taková, která se jednoduše projeví tím, že člověk není schopný se něco naučit... Pffff možná by občas bylo lepší trpět tou. Já jsem totiž v tomhle smyslu prý velice chytrá, ale je mi to celkem k ničemu, neb jsem zcela tupá po emoční stránce a občas mi to kazí i tu studijní. Ne, nestresuju se, dokážu jednat naprosto chladně, ale ta hloupá stvoření, jménem muži se mnou mávají a mávají. Ne všichni. Jen dva. Ale už hodně dlouho.
Občas sním o tom, že ode všeho (od těch dvou uteču). Nemám přehnané touhy o luxusním domě, drahých autech... Mým největším snem je dům, někde na samotě, s pěkným výhledem, třeba na moře, moje knihovna a samota. Naprostá samota, která by snad pomohla mému hloupému já, aby bylo silnější.
Člověk se nemá babrat v minulosti, má na ní jen vzpomínat, ale nesmí v ní žít. Ale jak?
Nejsem nešťastná, ale ani šťastná. Potácím se ve svém psychickém vakuu. Bojím se a stydím se. Děsím se a červenám se. Vzpomínám.
Moc se mi stýská po ohni, který by rozpálil mé srdce, ale nevím jestli ho chci znovu zažehnout. Tiše doufám, že ho zítra někdo zítra zase zadupe, je to pro mou křehkou duši přeci lepší. Bylo by to přeci jinak tak těžké. Bylo to přeci tak těžké. Proč mi někdo nemůže někdo vymazat trvale některé myšlenky z hlavy. Potřebovala bych se zbavit té touhy. Touhy, která ničí všechno...
Minulý týden jsem se po tom všem zase naučila být šťastná... Smířila jsem se s tím, že s rytíři je konec, že jsem s princem... Zase jsem nám začala plánovat budoucnost. Připadala jsem si snad ještě zamilovanější, než tenkrát, když jsem ho poznala, bylo to nádherné. Minulý týden jsem měla konečně zase pocit, že žiju, že žiju dobře. Měla jsem dokonce pocit, že jsem hodná.
Jsou ale lidé, kteří se vám v takovou dobu prostě musí po dlouhé době ozvat, musí všechno zničit... Nahlodat... Musí otevřít staré rány. Budu mezi těma dvěma asi pendlovat na věky... Od pátku, kdy se mi ozval ten nepravý, se s tím pravým jen hádám. Jsem hloupá!!!
Je hloupé, že existují dva typy hlouposti a ani s jedním nejde nic dělat. První hloupost je taková, která se jednoduše projeví tím, že člověk není schopný se něco naučit... Pffff možná by občas bylo lepší trpět tou. Já jsem totiž v tomhle smyslu prý velice chytrá, ale je mi to celkem k ničemu, neb jsem zcela tupá po emoční stránce a občas mi to kazí i tu studijní. Ne, nestresuju se, dokážu jednat naprosto chladně, ale ta hloupá stvoření, jménem muži se mnou mávají a mávají. Ne všichni. Jen dva. Ale už hodně dlouho.
Občas sním o tom, že ode všeho (od těch dvou uteču). Nemám přehnané touhy o luxusním domě, drahých autech... Mým největším snem je dům, někde na samotě, s pěkným výhledem, třeba na moře, moje knihovna a samota. Naprostá samota, která by snad pomohla mému hloupému já, aby bylo silnější.
Člověk se nemá babrat v minulosti, má na ní jen vzpomínat, ale nesmí v ní žít. Ale jak?
Žádné komentáře:
Okomentovat