V poslední době mám strašné nutkání sem něco napsat. Pravidelně otevřu onen editor, začnu psát a pak to zase smažu. Je to tím, že jsem strašně pověrčivá. Nejde, ale o slavné pověry o černých kočkách, jde o moje pověry, o ty, které si sama vytvářím. Občas mě prostě napadne nějaká pitomost... Třeba že pokud nedoběhnu tramvaj XY, která kolem mě právě projela, určitě v ten den neudělám zkoušku. Vím zatraceně dobře, jaká je to pitomost, ale stejně se rozběhnu...
Podobný problém mám i s tímhle blogem, jednou mě napadlo, že od chvíle, co tu určité věci řeším, se ty věci čím dál tím víc komplikují... Sice velmi dobře vím, co všechno stojí za tím, že se komplikují, ale stejně mám nutkání si říkat, že když sem nic nenapíšu, určitě se všechno zlepší. Je přece o tolik jednoduší házet problémy na spoustu žvástů ve virtuálním světě, než řešit skutečné průšvihy v tom reálném.
Jenomže to, že je mám na co hodit ještě neznamená, že na to nemusím myslet. Prostě se toho všeho potřebuju nějak zbavit a nemám to komu říct, takže pověry, nepověry, musím psát...
Moc bych chtěla všechno vyřešit. Jako vždycky hledám nějaký moment, kdy by už mělo být všechno v pořádku. Nejdřív jsem si říkala, že to určitě bude v srpnu, pak jsem inkriminovaný termín přesunula na říjen, pak mě napadlo, že asi za rok... A pak mi došlo, že úplně v pořádku všechno asi nebude nikdy. Takže bych se neměla trápit, jinak se budu trápit pořád...
Musím prostě jen zapomenout. Snažím se upnout na něco jiného...ale stejně to nejde.
Držím ti palce...
OdpovědětVymazatTaky si takhle vytvářím spoustu pověr v hlavě...