Napadlo mě, že když jsem v podstatě ukončila jednu kapitolu svého života, měla bych si přestat psát tenhle deník a začít znova-jinak-někde jinde. Svým způsobem je mi to ale líto, nechci svoje nejniternější pocity jen taky vyhodit z okna...
Je 21. ... Já se stále držím a jsem o dost šťastnější... Je pravda, že pomalu začínám přicházet na to, že některé věci nejsou dokonalé a že za to nemohl ON, i když jsem měla pocit, že to na něj musím svádět... Teď si pomalu zvykám na to žít v jiné realitě. A dostávám ránu za ranou, ale i tak je spousta věcí fajn. Rozhodně víc fajn než dřív. Únava ještě pár dní nepřejde, ale pak to bude lepší, věřím tomu.
Mám naplánované svoje snové léto, i když z něj vyjde jen tisícina, budu moc spokojená...
Motám si nově život a je fajn pocit, když si na něm ty uzly můžu dělat sama a nedělá mi je nikdo jiný.
S čistým štítem člověk začne, když se narodí, pak už nikdy... Ale já mám pocit, že jsem teď ze svého štítu smyla alešpoň část špíny... Dokonce mám pocit, že se ho malý kousíček začíná i trochu lesknout...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat